1. Jaroslav Švihálek & Milan Žanda


Tato dvojce z Velkého Meziříčí neponechala nic náhodě a přes velmi nepříznivé povětrnostní podmínky vyrazila hned 1.4., jak mají ve zvyku nonstop bez přestávky. Během dnešního dne tak místo pomlázky zvládli zbytek vrcholů a jsou už potřetí v řadě vítězi Vrchařské koruny Vysočiny! Gratulujeme!!!

Zážitky a dojmy: 

Byli jsme rozhodnuti, že vyrazíme hned 1. dubna, druhý den bylo volno, tak se to přímo nabízelo.
Na velké plánování trasy nebyl čas. Koukal jsem na mapu v 9. večer a zvolil trasu s ohledem na silný vítr, který byl hlášen a proto jsme výjimečně jeli po směru hodin. Milan navrhnul začít vrchy v našem okolí a skončit v Tišnově odkud můžeme dojet vlakem domů. Obojí se ukázalo jako správné rozhodnutí. Jenže od 18 hodin prší a prší. Sledujeme radar a v 2:15 se Milan stavuje pro mě.
Silnice je mokrá,ale neprší. Jedeme na Rubačku, cesta na vrchol je hodně podmočená. Jedeme zpět přes Velké Meziříčí na Svatou horu. Odsud do Netína k hrobce, ale to už je cítit silný protivítr. Pokračujeme po silnici na Rosičku. Tam jsme už za denního světla. V nárazech větru se kolo skoro zastavuje. Sjíždíme do Sázavy a jedeme krásnou cyklostezkou po bývalé železnici do Přibyslavi. Tam jsme schovaní v údolí a vítr není tak hrozný. Stavíme se na Žižkovu mohylu, posnídáme v Přibyslavi a zpět stezkou. Jedeme po větru, navštívíme sochu s názvem Mamlas a dále na Tři kříže do NMnM. Odsud stoupáme do kopce na Sněžné a opět nás bičuje silný vítr. Cestou se  stavíme na výborný oběd. Pak na hřeben Žďárských vrchů. Tam moc nefouká, ale ani to v  blátě po mokrých pěšinách nejede. Buchťák, Drátník, Devět skal, Žákova hora. Odsud na pěknou Vojtěchovskou rozhlednu, kam je cesta ve větru nekonečná. Rozhledna byla překvapivě otevřená. Paní u pokladny se ani nedivila, že nejdeme nahoru. Na Lucký vrch to bylo po větru, ale zadarmo taky ne. Stavíme v bufetu v Borové. Co kdyby bylo na Luckém zavřeno. A bylo, tedy nějaká soukromá akce. Na Svojanově jsme ještě za světla. Ze Svojanova stoupáme na Hlásnici. Ten kopec je nekonečný a prudký. Po dvacáté hodině stavíme u hospody v Nyklovicích. Kouřícího pána se ptáme kde je odbočka modré značky na Horní les. Ukazuje kudy a kroutí hlavou, kam chceme v tom bahně, kamení a ve tmě jet. Stavíme v hospodě a ptáme se na ubytování v Nyklovicích. Nic, tak po občerstvení pokračujem. Sjezdík z rozhledny k Vírské přehradě byl super. Od přehrady tlačíme kola po červené na Karasín. Docela jsme se zapotili. Při sjezdu s námi lomcuje vítr a buší do nás ledové krupky padající z oblohy. Promrzlí jsme v Bystřici a zkoušíme nádraží. Samozřejmě zamčeno. Voláme na ubytovnu, kde je plně obsazeno. Nakonec se schováváme v panelovém domě na schodišti. Na tachometru je 260 km. Spát v sedě moc nejde, teplota je 15 stupňů. Čekáme na svítání. Okolo půl šesté vyrážíme na Zubštejn. Z kopce se klepeme zimou, je -2. Na Zubštejně za svítání. Sjezd do Doubravníka je dlouhý a studený. Snídáme na benzince a pak hledáme odbočku na Bozinku.  Při tlačení nahoru přemýšlíme, kde na toto místo pořadatel přišel. Překvapivá stavba na kopci je ale pěkná. Začíná se oteplovat a my stoupáme na Kozárov. Rozhledna je zavřená. Zpět do Lomnice  a pak Tišnova na poslední Klucaninu. Je po 11. hodině a nahoru stoupá docela dost pěších. Sjezdík na nádraží do Tišnova, odkud jedem vlakem do Ořechova.  Stejně by jsme v Křižanově přestupovali, tak posledních 10 km jedem na kole. Bylo to super!
Doporučujeme tyto místa navštívit, ale radši ve dne.
Doma máme celkem 335,3 km a nastoupáno 5 899 metrů. Celkový čas jízdy na kole 21:07 hod.
Tak přejeme všem účastníkům zdárné zdolávání vrchů a pěkné počasí bez defektů. Nám se pro tentokrát vyhnuly.

SVOJANOV

KARASÍN

BOZINKA

KLUCANINA

ŽIŽKOVA MOHYLA

MAMLAS

HROBKA LOBKOWICZŮ

 

VOJTĚCHOVSKÁ ROZHLEDNA