27. – 29. Jan Höll, Václav Pokorný a Miroslav Sýkora


Opět se na vrcholy vydali také Jan Höll, Václav Pokorný a Miroslav Sýkora.

„Vyrážíme v pátek za krásného počasí z Brna ráno vlakem do Ořechova. Pojídáme štrůdl a probíráme plán. Honza nachystal harmonogram a tak ho s Václavem podrobujeme kritice:

 Z Ořechova vyrážíme něco po deváté. Svatou Horu známe z předchozích ročníků, je to pěkný výjezd. Cesta na Rubačku nás překvapila, vedla moc hezkým krajem. Samotná Rubačka, ale není nic moc. Tak dáme aspoň sendvič, co Honza nachystal. Cestou z kopce nás odklonil lesní dělník, proto dáváme na blint lesní necestu. Hrobku Lobkowitzů (mám ji pár desítek km od rodiště) jsme neznali a tento bod stál za to. V Níhově se poprvé zastavujeme na škopek a někdo i polévku. Cestou na Tři kříže se stavujeme v Kněževsi u kamaráda Semtexa. Rád nás vidí, než mu každý vylupne 2 škopky. Tím nabíráme sekeru a zastávku v Novém Městě na Moravě si nemůžeme dovolit. Možná i z toho důvodu se dostavuje při výjezdu na Tři kříže první minikrizička. Václav ji zahání slanou čokoládou a od té doby už zase jede prim! Je to ještě daleko do našeho pátečního cíle. Ale je pěkně a (vyjma Rosičky) máme ten den to nejhorší za sebou. Mamlase (a další skulptůry) v okolí Piláku a Hamrů známe. V Sázavě pod Rosičkou se radši opět posilujeme. A nechce se ze zahrádky – škopek šmekt gut! Rosičku vyjíždíme po asfaltu. Poté na nás Václav poprvé aplikuje „eR Zetu“. Nakonec se na stezku vedoucí do Přibyslavi dostaneme. V Příbě bydlíme v hotelu na náměstí. Večeři si dáváme naproti v hospodě. Mají Richarda, no teda! Ale co to, Richard je kyselý jak šťovík. Škopek úspěšně reklamujeme a lijeme na trávu. Místo toho už pijeme, to co místní. Ještě jsme jeli dva dny. V sobotu ještě hezky. Václavovo eRZety. V neděli vyjíždíme pozdě, už je hnusně, zima a občas prší.“