Velké Meziříčí

2. dubna 2019

Jel jsem v pondělí v 6 na silničním. Wilzonku,Babylon, Pekelný kopec, Javořici, Křemešník a Fajtak. Doma v 19:30. Najeto 226 km , nastoupáno 3 749 m. V úterý zase v 6 na horským zbytek. 219 km, nastoupáno 4 158 m.

Původně jsem chtěl vyrazit, až o víkendu, ale při pohledu na předpověď počasí je jasno. Jedu v pondělí. Kamarádi vzdali ještě v březnu, tak musím jet sám. Vyrážím ráno v 6 na silničním kole směr Wilsonova skála. Po 7 kilometrech přehazuji a křup. Prasklo mi lanko přehazovačky. Tak jedu domů, ale lanka co mám jsou krátká. Budím kamaráda z JKcyklo. Má radost! Měníme lanko a jedu znovu. To už je krásně světlo. Za hodinu jsem na skále, odsud na Babylon a Pekelný kopec.Cestou snídám někde v jednotě na návsi. Po rozhledu z  pekelňáku volím cyklostezku do vesnice pod ním. Přeci nepojedu přes celou Třebíč. No, chudák kolo. Pak už jedu po hlavní do Telče a Javořici. Docela to jede - je to po větru. Zato z Křemešníku  to je proti větru a okolo Jihlavy strašný provoz. Přijíždím do VM a na fajťák se mi fakt nechce, ale jedu. Doma jsem v 19:30. Najeto 226 km, nastoupáno 3749m. Ráno vyjíždím zase v 6 ,ale na horském. Směr Dědkova hora a hrádek Ronov. Na ten je přístup otvorem v plotě, kde kolo sotva projde. Dál je soukromý pozemek, ale paní mě pouští po cestě do kopce, kde nahoře je brána. Jedu do Žďáru na Zelenou horu, Dářko a k Devíti skalám. Červená značka nad Cikhájí pod Žákovu horu je plná spadlých stromů. Kolo víc nesu, než jedu. Dál radši jej po cestách, ty jsou odklizené. Před parkovištěm u skal cítím defekt zadního kola. Tak lepím a pokračuji na Paseckou skálu a Kamenici. Tam duje silný vítr. Cestu na Štarkov volím z Věchnova k modré značce. Je to prudké a začínají kopce. Ze Štarkova se vracím kousek po modré a pak jedu po cestě dolů k silnici. Stavím v bufetu v Jimramově. Úplně jsem zapomněl, jaké je stoupání do Rovečného. Docela nekonečné. Od kaple na Horní les a palba do Víru. Hospoda je zrušená, tak stoupám po červené na Zubštejn. Taky parádní kopec, ale  blížím se ke konci. Sjezd do Nedvědice a pak přijde kilometrové tlačení kola do Skorotic. Dolů jedu už se světlem a musím na Kaly. To znám, tak se nedřu a chvílemi tlačím. Dostávám hlad a žízeň a pode mnou jsou Dolní Loučky. Smířen s tím, že večeřím brambůrky vstupuji v 21:20 do hospody. Paní mi ochotně smaží řízek a já jsem rád, že sedím. Dobíjím mobil a odesílám fotky. Ještě mi chybí křížová cesta, ale ta je cestou domů.Vyjíždím po desáté a je mi zima. Docela se ochladilo. Při stoupání přemýšlím, že zavolám Milanovi, aby pro mě zajel do Níhova, jak pojede z práce. Do kopce se zahřívám. Já to radši dojedu, aby ze mě neměli srandu, že jsem vyměkl. Okolo 23. hod se fotím na posledním dvacátém bodě a jedu domů. Přijíždím v 0:30 a jsem šťasný, že jsem to dal. Najeto 219 km, nastoupáno 4158. Bylo to opět moc pěkné. Všem přeji pěkné počasí a bez defektů!

7. dubna 2019

Dlouho dopředu jsem si naplánovala dva dny dovolené k víkendu. Ale ouha! Poslední březnový večer koukám, že letošní vrcholy pokrývají rozsáhlejší území, než jsem počítala. Objet je naráz znamená cca 400 km. No, uvidíme, kde to nakonec vzdám. Letos mám najeto zatím pouhých 50 km, takže o nějakém natrénování nemůže být ani řeči. Ve středu po práci se vlakem přiblížím do Ronova, aby byl začátek rychlý a povzbudivý.  Teda, ta díra v plotě, kterou jsem musela kolo prostrčit, mi elán spíš ubrala, než aby povzbudila.  Zato po cyklostezce na Zelenou horu a po rovině na Dářko to byla brnkačka. Na Devíti skalách se balvany na stezce snoubí s popadaným dřevem, a tak se fotím kousek před sedýlkem, snad mi dobytí tohoto vrcholu bude uznáno. Ještě je trochu světla, tak nakonec dorazím až na Paseckou skálu (těsně před závěrem přes větve spadaných stromů, za svitu čelovky). Bivak pod širákem. Dost fouká. 

     Čtvrtek, krizový den. Neuvěřitelně fouká, a přestože nejedu stále stejným směrem, jedu pořád proti větru. Kopce v pořadí Kamenice, Štarkov, kaple u Hartmanic, Horní les, Zubštejn, Křížovice a Kaly - Babylon. Vítr se mnou cloumá, dlouhé úseky musím jít pěšky, do kopců slézám skoro vždy. Nejde to. Vzdám? Takhle to nemůžu do neděle stihnout... Na Babylon vleču kolo lesní cestou z Borače, za hluboké tmy, je mi zima a slabo, každou chvíli si musím sednout na zem, abych neomdlela. Když najdu stanovený vrchol, rozhledna tu není. Zbyla jen plošina a čtyři rohové traverzy. Je skoro devět večer, takže by stejně nic vidět nebylo. Vichr nedovoluje zůstat na noc zde. Sejdu asi 1 km dolů a uléhám vedle cesty u nějakého políčka. Zalézám do spacáku, teprve okolo půlnoci se probírám a vařím něco k večeři.

     Pátek. Krize překonána. Méně náročné kopce, delší přejezdy. Fouká trochu míň. Křížová cesta Chochole je skoro zadarmo, na Dědkovské hoře potkávám kolegu vrchaře Tomáše,  Fajtův kopec dá trochu zabrat, ale nic tragického. Vypadá to, že vzdát nebude třeba. Na Wilsonku dnes dojedu skoro jistě. No a když jsem tady za světla, tak na Zelený kopec s rozhlednou Babylon je to jen kousek... Nocleh v altánu - v noci trochu prší. Nálada se mi výrazně zlepšila.

     V sobotu je dost nevlídno, celé dopoledne drobně prší. Ale etapa to je celkem pohodlná,  Pekelný kopec ještě za deště, dál se vyčasuje, ale je zima. V Želetavě mě zahřívá kafe a čaj ze stánku. Na Javořici jsem mnohem dřív, než jsem doufala, takže spát tu nebudu a frčím dál.  Končím v lese na úbočí Křemešníku, vrchol si nechám na zítřek. Nejdelší etapa dala zabrat nejméně.

     V neděli si dovolím sváteční luxus vstávat o hodinu později (tedy v osm). Na vrcholu Křemešníku jsem během chvilky a pak už jen cesta domů. V poledne jsem tam akorát k obědu. Ujela jsem celkem 391 kilometrů. Nakonec velmi vydařená akce, i když chvílemi jsem si to nemyslela. Děkuji velmi!

POŘADÍ VRCHOLŮ

1. Ronov, 2. Zelená hora, 3. Velké Dářko, 4. Devět skal, 5. Pasecká skála, 6. Kamenice, 7. Štarkov, 8. Hartmanice, 9. Horní les, 10. Zubštejn, 11. Křížovice, 12. Kaly - Babylon, 13. křížová cesta Chochole, 14. Dědkovská hora, 15. Fajtův kopec, 16. Wilsonka, 17. Zelený kopec - Babylon, 18. Pekelný kopec, 19. Javořice, 20. Křemešník.

Milan Fiala je již pravidelným účastníkem. Vrcholy zdolává z domovské Jihlavy a proto mu letošní rozvržení vrcholů určitě sedlo. Stal se tak v dubnu třetím letošním úspěšným držitelem Vrchařské koruny Vysočiny.

Jan Vlasák z Moravských Knínic

Povídání a foto:

https://howgh.rajce.idnes.cz/Vrcharska_koruna_Vysociny_-_prvnich_pet_staci

https://howgh.rajce.idnes.cz/VKVYS_-_prvni_pokracovani

https://howgh.rajce.idnes.cz/VKVYS_-_sedm_jednim_vrzem

poslední etapa VKVys ----    https://howgh.rajce.idnes.cz/VKVys_-_Javorice_%2C_Kremesnik_a_okoli

Honza  Vlasák

Pavel Kašík si s letošnímy vrcholy poradil takto: 

1.den: 20.4. start z posledního vrcholu VKDV (nad Bořítovem); cíl: Fajtův kopec; trasa: 74km; nastoupáno: 1581m

Vrcholy: 11-Křížovice, 8-Kaly, 6-Chochole

2.den: 21.4. start: Fajtův kopec; cíl: Ivančice; trasa: 111km; nastoupáno: 1292m

Vrcholy: 3-Fajtův kopec, 1-Dědkovská hora, 13-Pekelný kopec, 17-Wilsonova skála, 19-rozhledna Babylon

3.den: 27.7. start z nádraží Letovice; cíl: Světnov; trasa: 104km; nastoupáno: 2233m

Vrcholy: 4-Hartmanice, 5-Horní les, 20-Zubštejn, 9-Kamenice, 15-Štarkov, 12-Pasecká skála, 2-Devět skal, 16-Velké Dářko

4.den: 28.7. start: Světnov; cíl: Lhotka u Mrákotína; trasa: 111km; nastoupáno: 1148m

Vrcholy: 18-Zelená hora, 14-Ronov, 10-Křemešník, 7-Javořice

Roman Šnajdr z Bystřice nad Pernštejnem nevynechal žádný ročník. Jeho letošní putování si můžete prohlédnout zde:

Kamenice      https://www.relive.cc/view/vxOQ8dGdk2v

Zase jsem zkusil experimentovat a vzal to z přehrady po červené (tam to znám, vím že se tam kousek tlačí, aspoň já) a pak se z ní po kousku odpojil a v podstatě jsem jel pod ní a vyjel jak se pod rozhlednou sází ty stromy.Tudy už nikdy:-((Leda dolů. Skoro celý jsem to tlačil. Nevím jestli bych to vyjel ,kdyby byla forma.Už to ale zkoušet nebudu B-)

https://www.relive.cc/view/rt10004415797

Zubštejn a Křížovice     https://www.relive.cc/view/rt10004481019

Ronov  https://www.relive.cc/view/rt10005399076

Křemešník,Javořice  https://www.relive.cc/view/rt10006287903

Wilsonka,Babylon  https://www.relive.cc/view/rt10006666734

Pekelný kopec  https://www.relive.cc/view/rt10006673844

Fajtův kopec,Dědkovská hora  https://www.relive.cc/view/rt10007120130

5. ročník VKVys  jsme dokončili 15.08.2019. Plán byl následující: během tří dnů zdolat všech 20 vrcholů. Na „Mapách.cz“ naplánovaná trasa se startem i cílem v Poličce měřila 400 km s převýšením 6.000 m.

V sobotu 10.08.2019 krátce po 7 hodině ráno vyrážíme. Doprovází nás kamarád, který má v plánu si pár vrcholků objet společně s námi. Prvním bodem naší výpravy je zřícenina Štarkov. Kilometry po asfaltu rychle ubíhají. Pod kopcem uhýbáme na neznačenou lesní cestu, která začíná prudce stoupat k vrcholu. Po mokrých kamenech a kořenech, to dost klouže, takže na řadu přichází i tlačení kol, které se zdá být v tu chvíli i efektivnější. Na vrcholu pořídíme pár fotek a prozkoumáme poměrně rozlehlé hradiště. 

Po modré turistické značce frčíme dál vstříc dalším kopečkům. Jedeme lesem, loukou a samozřejmě zase do kopce. Slunce už pěkně pálí a pot se z nás jen řine. Zdoláváme druhý vrchol vyhlídku Kamenice, nabízející nádherné výhledy na Hornosvrateckou vrchovinu. Cesta k Pasecké skále vede převážně lesem, což je v tomto horku příjemné. Pod vrcholkem Pasecké skály potkáváme partu turistů, kteří přecházejí Žďárské vrchy. Dál pokračujeme po zelené turistické značce. Cesta je po zásahu těžké techniky při likvidaci nedávné kalamity, dost rozbitá. 
Projíždíme Kadovem. Na oblíbený likér „Kadovánek“ je ještě brzo, tak pokračujeme dál vstříc Devíti skalám.  Zastavuje nás cyklista s číslem na řídítkách a prosí o zapůjčení pumpičky. V okolí Devíti skal je to jak na „Václaváku“. Turisty i cyklisty se to tu jen hemží. Navíc v okolí několikrát křížíme trať právě probíhajícího závodu KPŽ. Jsme nuceni volit alternativní trasu. Abychom se vyhnuli stovkám závodníků, dáváme si jako bonus přejezd vrcholku Žákovy hory po červené turistické značce. Dole opět potkáváme závodníky, tak jeden z nejhezčích úseků Žďárských vrchů, krásný singlík, musíme opět oželet. 

Po přejezdu asfaltky na Herálec, pokračujeme už po plánované trase směrem na Velké Dářko. Mezitím se naplnila předpověď meteorologů a začíná poprchat. Na rybníku pluje pár plachetnic a mraky vypadají zlověstně. 

Občerstvujeme se „Na Baště“ a míříme směr Žďár nad Sázavou. Deštík ustal a mračna zůstala někde v kopcích za námi. Po kávě a zákusku v místní cukrárně jsme na Zelené hoře raz dva. V místním supermarketu ještě doplníme zásoby jídla a pití a hajdy dál. Cesta po cyklostezce ze Sázavy utekla rychle. Vysokou travou a proslulou dírou v plotě prolézáme vstříc dalšímu vrcholu zřícenině hradu Ronov. 

Začíná pršet, tentokrát už vydatně, náš doprovod nás opouští a odjíždí k domovu. Za vydatného deště pokračujeme již jen ve dvojici směr Dědkovská hora. Se zamračenou oblohou se začíná rychle stmívat. V jednu chvíli se oblaka přece jen na chvíli roztrhají a v odrazu zapadajícího slunce se objevuje duha. Obraz je to vskutku okouzlující. 

Dědkovskou horu zdoláváme už za úplné tmy a opět vydatného deště. Cesta je kluzká a Lenka se v jednu chvíli válí v blátě. Bere to s humorem, voda bláto spláchne a jede se dál na Velké Meziříčí. 

Déšť ustává a my se sjezdovkou drápeme na Fajtův kopec. Rozhledna je nádherně nasvícená a odstíny barev se mění. Na vrcholku jsme krátce před půlnocí, nad městem již svítí měsíc a déšť i mraky jsou pryč. 

Po silnici se vydáváme na 60ti kilometrový noční přesun směr Křemešník. Únava se začíná projevovat. Zastavujeme v Řehořové a naším azylem se stává místní autobusová zastávka. Převlékáme se do suchého, přestože noc je poměrně teplá, promočené tretry ani oblečení nám ještě uschnout nestihly a uléháme k odpočinku. Za svítání opět nazouváme stále vlhké boty a vyrážíme k Jihlavě. Mineme probouzející se město a posnídáme na benzince. Slunce už stoupá a začíná hřát. Odkládáme větrovky a za jízdy sušíme poslední mokré svršky. Den bude horký. 

Zdoláváme Křemešník a míříme na Javořici. Cest k vrcholu vede několik. Volíme z části terén, asfaltu už bylo dost. Je neděle dopoledne, potkáváme spoustu cyklistů a výletníků. Vrchol zdolán, pot z nás stéká a slunce pálí čím dál tím víc. Vzhledem k časové tísni se rozhodujeme pro sjezd do Telče. Při krátké prohlídce historického náměstí stihneme poobědvat a přesunujeme se vlakem do Třebíče. V neděli odpoledne je ve městě provoz jak blázen. Rychle doplňujeme zásoby, především pití a mizíme z civilizace. 

K vrcholu Pekelného kopce se proplétáme pěšinou vyšlapanou vysokou travou. Turistickou značku jsme ztratili, možná proto, že všude kolem se mohutně kácí, holt kůrovec řádí. Pohled na usychající lesy doprovázející naše putování Vysočinou je neutěšený. U pěkné dřevěné rozhledny požádáme kolemjdoucí o foto a šupem dál. Nocleh máme objednán v Rouchovanech a cesta je ještě daleká. V dáli spatříme věže Dukovanské elektrárny, a jak cesta ubíhá, jsou stále blíž. Do kempu dorážíme krátce před západem slunce. Sprcha, teplá večeře a pivo přijdou vhod. Ani se nesnažíme ponocovat, jen povinné info domů a hajdy na kutě. 

Ráno jsme si přispali, přesto v 07:30 opět usedáme na kola. Zdoláváme Wilsonovu skálu s krásnou panoramatickou vyhlídkou na vodní nádrž Dalešice. Mineme vojenské letiště u Náměště nad Oslavou a pozorujeme vrtulník, který zdá se nacvičuje nějaké manévry. Krátce zastavujeme u Dalešického pivovaru, ještě je zavřeno, tak jen „na sucho“. Z komína si nás prohlíží mladý čáp. 

K rozhledně Babylon přijíždíme krátce před desátou. Ještě než stačíme posvačit, přijíždí slečna a rozhlednu otvírá. Bohouš kupuje turistickou známku a vydáváme se na další cestu. Přestože slunce žhne a před blížící se frontou začíná foukat, křížová cesta Chochole, nás moc úsilí nestála. Vzhledem k tomu, že jsme již třetí den na cestě, naše tempo se přesto pomalu zvolňuje. Kopečky se zvedají a kamenitou cestu zdoláváme pěšmo. I po asfaltu to jde občas jen „na večerníčka“ 

Ve vsi, kterou projíždíme, nás trochu vystraší místní hafan. Nejdříve hlasitě důrazně hájí svůj neoplocený pozemek a následně nás zkouší popohnat z blízka. Lenka zachovává klid a „trhač“ se vrací domů s pocitem vítězství. Vrcholek Kaly s bývalou rozhlednou dobyt. 

Rozbitou lesní cestou sjíždíme do Borače, projíždíme údolím kolem Svratky a jak jinak než opět do kopce stoupáme na Křížovice. Vyhlídka zdolána a šupem dolů. Ve Štěpánově nad Svratkou se obloha zatahuje a než stačíme objednat v místní restauraci jídlo spouští se průtrž mračen. Rozhodujeme se pro dnešek naše putování ukončit. Voláme si pro odvoz a plánujeme dojetí posledních tří kopců. Ty už jsou z našeho bydliště téměř na dosah, tak to nebude problém. 

Ve čtvrtek 15.08.2019 opět vyrážíme do terénu. Tentokrát už pohodový výlet. Opět máme doprovod. Luděk, Lenčin manžel, již v minulosti VKVys taky dvakrát zdolal, tak aby mu to nebylo líto. Z Poličky směr Bystré a kaple v Hartmanicich, kouzelné místo. 

Po poměrně chladném ránu nás opět čeká krásný den. V kopci na rozhlednu Horní les je nám už pořádné horko.  Odměnou je nám nádherný výhled, téměř jak z letadla, viditelnost asi nejhezčí co jsme kdy na této rozhledně zažili. 

Krásnou krajinou klesáme k Vírské přehradě, přejíždíme již konečně opravenou hráz a sjíždíme do Víru. Po červené turistické značce pomalu stoupáme na Zubštejn. Jsme ve finále. Romantická zřícenina opět nezklamala. Užíváme si pocit vítězství, 20tý vrchol zdolán.

Nicméně náš výlet pokračuje, vydáváme se na cestu k domovu. Do Víru se tentokrát vracíme prudkým terénním sjezdem po žluté turistické značce. K Vírskému mlýnku přijíždíme právě včas. Každou půlhodinu se za pomocí vodního kola dává do pohybu množství postaviček znázorňujících nespočet řemesel, dílo místního řezbáře. Tuto atrakci nelze vynechat. 

Opět šlapeme do kopce na hráz přehrady a ejhle, Bohouš má prázdné přední kolo. V mžiku vymění duši a podél břehu směrem k přítoku míříme do Dalečína. Po červené značce pokračujeme do Jimramova, tam se odměňujeme sladkým větrníkem. Odtud je to do Poličky co by kamenem dohodil a jsme doma. 

Znovu to bylo o poznání nových kouzelných míst a relax v krajině Žďárských vrchů, kde člověk na živáčka dlouho nenarazí, jen louky, pastviny, stáda pasoucího se dobytka, ovcí a koní…

Celkově našlapáno krásných 420 km.

Moc děkujeme pořadatelce za skvělý výběr krásných míst a přejeme všem bajkerům mnoho úžasných zážitků při zdolávání VKVys.

Lenka a Bohouš

Ahoj, tak pro letošní rok také splněno, dokonce jsem si pro letošek sehnal i dva parťáky z jižních Čech :-)  

Vrcholy jsme projeli v rámci 7 vyjížděk ve dvou prodloužených víkendech. Najeto cca 434 Km. Během putování jsme objevili v Náměšti nad Oslavou super cukrárnu na náměstí. Pod Javořicí v Horních Dubenkách super Bistro De Papa. Také nám chutnalo v restauraci Formanka u D1 kousek od Velkého Meziříčí směr Jihlava. A spoustu dalších restaurací. Tak jak to tady píšu, tak mi připadá, že krom pěkných vrcholů jsme letos objevili i dost dobrých restaurací na jídlo :-D

Budu se těšit na další ročník.

Ahoj,

posílám fotky z letošní koruny. Tentokrát ji celou objela i moje manželka, takže účastnící jsou Jiří Ráček a Marta Ráčková, Rozdrojovice. Trasy jsme jeli v 7 etapách, najeli celkem 350 km a nastoupali 4400 metrů.

1. etapa Ostrov nad Oslavou - Dědkovská hora - Fajtův kopec - Chochole - Tišnov. Tady vzpomínáme na pěkné přírodní partie nástupu na Dědkovskou horu od Zadního Zhořelce.

2. etapa Bystřice n.P. - Zubštejn - Horní les - Hartmanice - Vír. To byla echt horská etapa dolů k řece Bystřici a pak nahoru přes Pivonice na Zubštejn pak dolů na hráz Vírské přehrady a odsud Horní les! No krajinově paráda, ale vloni jsem tam jel od Nyklovic a to je přece jen snazší... Jeli s námi kamarádi, co jsme u nich ve Víru nocovali.

3. etapa Vír - Křížovice - Babylon Kaly - Tišnov.  Tady se omlouvám všem bajkerům VK, tyhle vrcholy jsem doporučil vloni já, ale když jsem tam byl naposled, tak rozhledna na Babylonu ještě stála... Dle místních byla demontována kvůli hnilobě (ale tak brzo??). Alespoň doufám, že, kdo tam nebyl v noci, se líbila ta pěkná louka s výhledem. No a Křížovice galerie pana Macháčka je pěkná.

4. etapa Třebíč - Pekelný kopec - Wilsonova skála - Babylon Zelený kopec - Kralice. Hlavní dojem na třebíčsku zdevastované lesy, holt step z Mohelna již nezadržitelně postupuje.

5. etapa Batelov - Javořice - Křemešník - Batelov. Jako noc a den, nádherně neporušené lesy včetně smrkových, snad to tam proboha vydrží!! Paráda.

6. etapa Věcov - Kamenice - Pasecká skála - Devět skal - Štarkov. Tady snad zmínit snad nejkrásnější vyhlídku letos z Kamenice přes ty louky..... v krásném letním slunci fantazie. A Štarkov ze severní strany byl skutečně ,,ferata" s kolem...

7. etapa Žďár n.S. - Zelená hora - Velké Dářko - Ronov. Zde byla vítězkou etapy naše 3letá fenka československého vlčáka Hiroko, která ji s námi celkem bez problému oběhla a oslavila s námi v cukrárně letošní poslední 20. vrchol.

Takže shrnuto, moc jsme si to letos užili (jeli jsme i Drahanskou) a těšíme se již na příští rok.

Vladimír Bielik z Oslavan.

Letos to bylo výživný. Výživnější než loni. Klobouk dolů před těmi, kteří to objedou za dva nebo tři dny s přespáním někde v lese. Já to jezdím většinou po dvou až třech vrcholech vždy ze Žďáru a zpět.

Začal jsem až 29. 6. a hned lahůdka. Ze Žďáru na Lísek, pak po žlutý a zelený Dalečín a po zelený Hartmanice, Horní les, Zubštejn. Na poslední vrchol po červený z Víru, to je lahůdka, hlavně když je skoro 30° ve stínu. Přes Bystřici n. P. domů

5. 7. : další tři kousky. Žďár n. Sáz – Nedvědice a po modrý Křížovice (do teď si nejsem jistej, že jsem byl na správným místě), pak dolů k vodě a po červený až do Štepánovic a nahoru na Kaly – Babylon (rozhledna, kterou svět neviděl) a přes Řikonín na Chochole.  A pak už jen v protivětru do ZR

20. 7. : Každoroční klasika – Žďár n. Sáz – Blažkov – Havlina a po zelený Dědkovská hora. Fajtův kopec tentokrát jinak než obvykle – zbourali most přes dálnici, tak od řeky pod viaduktem přes chatovou osadu. Hezký stoupání. A přes Vídeň do ZR.

23. 8. : Žďár n. Sáz – Dobronín – Kostelec a po červený Křemešník. Pak Horní ves - Kaliště – Javořice. Super sjezd až na Roštejn. Pak přes Třešť až na Dobronín a zpět do ZR. Mezi Dobronínem i Kostelcem jsme to vzali v obou směrech vlakem, průjezd přes Jihlavu nás nelákal. I tak to bylo výživných 143km.

28. 8. : Start i cíl Velké Meziříčí. Po cyklotrasách 5109 a 5106 krásnej svižnej přesun na Třebíč a na Pekelný kopec. Po žlutý přes Klučovskou horu do Dalešickýho pivovaru na oběd a přes hráz přehrady na Zelený kopec – Rozhledna Babylon. A po červený na Wilsonovu skálu. A po cyklotrasách 5108, 5106, 5206 a Nesměřským údolím až do VelMezu. Rychlých a horkých 117km. Teploměr ukazoval 33°C ve stínu.

Zbylé vrcholy jsem zdolal tak nějak průběžně při ježdění po Žďárských vrších. Kolik bylo celkem kilometrů ujeto a nastoupáno, to nevím. Hodně. Tak zase za rok

Opět po roce jsme se vydali zdolávat pro někoho již 4. korunu v počtu 5 lidí. Letos to bylo, musím říct, opravdu výživné. Všechny vrcholy jsme zdolali během 3 dní, ujeli jsme celkem 386km a nastoupali 6500m. Největší peklo asi probíhalo hned první den, kdy jsme ujeli 150 km a nastoupali 3200 m. Hold kopce v okolí Svratky jsou více než výživné. Oproti minulým ročníkům jsme zvolili jízdu „proti směru ručiček“ a byla to příjemná změna. Vypitého paliva (rozuměj piva) bylo víc než dost a užili jsme si rovněž krásného počasí. Druhý den k večeru nás opouští domestik a fotograf Jirka a dojíždíme ve 4 lidech.

Pořadí vrcholů:1 Dědkovská hora, 2 Fajtův kopec, 3 Chochole, 4 Babylon, 5 Křížovice, 6 Zubštejn, 7 Horní les, 8 Hartmanice - kaple, 9 Štarkov, 10 Kamenice, 12 Devět skal, 13 Velké Dářko, 14 Zelená hora, 15 Ronov, 16 Křemešník, 17 Javořice, 18 Pekelný kopec, 19 Zelený kopec, 20 Wilsonova skála

Účastnící zájezdu:

Václav Pokorný – Brno

Jiří Hanák – Brno-Jehnice

Radek Veselý – Šumperk

Jan Höll – Brno

Jirka Hodák – Brno (opouští nás 2. den)

Miloš zdolal letošní vrcholy na 6 výletů. Celkem jsem ujel 791 km, nastoupal 16 689 m. Nejkrásnější místo pro Miloše byla Kamenice.

Poprvé dal Michaela Heča VkVysočiny na 6 vyjížděk z Tišnova. Jen jak vyšel čas. Byla to taková honička s časem. Zlepšil jsem si pár rekordů, podíval na nová místa.

Celkem 799 km nastoupáno 12 279 m čas jízdy 45:42 celkový čas na cestě 63:05. Dokončeno 3. 8. 2019. Tabulka jízd https://docs.google.com/spreadsheets/d/1OWQ-UcpCEcJMYXTgIALccHTzbKIbcPTrlyfO23C0ItA/edit?usp=sharing

Tak se mi podařilo zdolat poslední vrcholky letošní vkvysočina. Vrcholky jsem začal zdolávat v květnu. Vyrážel jsem na jednotlivé výlety z domu, bylo jich celkem 12.  Kolik jsem celkem najezdil kilometrů nevím, ale stálo to za to. Letos jsem se opět podíval na nové místa našeho kraje, kam bych se asi jinak nepodíval (alespoň né na kole) " A o tom to vlastně je" 

Díky moc, že jste mi dali směr a mnohatýdenní cíle mých cyklo vyjíděk. Myslím, že jsem nakazila nemálo cyklistů a že se v příštím roce nadchnou stejně jako já. Včerejší poslední vrchol na Dědkovskou horu byl parádní rozlučkou za celou touhle výzvou - nádherné počasí bylo odměnou.

Mějte se krásně a ještě jednou díky. Už se těším na příští rok. Lucka

Tak jsme dnes, konečně také dokončili Vrchařskou korunu Vysočiny já Michal Němec a dcera  Michaela Němcová z obce Vepřová okres Žďár nad Sázavou.

Začali jsme 3. 4. 2019 a postupně jsme zdolávali vrcholy, nejvíce za jeden výlet 5 vrcholů, jindy jen jeden vrchol. Najeli jsme dohromady 705 km rychlost se pohybovala od 16,3 do 21,2 km/hod. na jeden výlet, záleželo na převýšení a terénu.

Štarkov byl velmi zajímavý na přesun kol. Díky koruně Vysočiny jsme poznali velmi zajímavá místa, líbila se nám Wilsonova skála, Zelený kopec - rozhledna Babylon, Pekelný kopec a jeho rozhledna, kde jsme bohužel viděli, co způsobuje kůrovec.

Dále byly velmi pěkné výlety na Javořici, Křemešník, Fajtův kopec i krásné skály Pasecká, Devět skal, Štarkov a nádherný výhled do okolí z Kamenice. Jedna zajímavost je, že jako první jsme objeli sousední korunu Východních Čech  a  zde korunu Vysočiny pravděpodobně jako poslední. Budem se těšit na příští rok, hodně zdraví a zážitků z cest po korunách!

Rádi bychom poděkovali za organizaci Vrchařské koruny Vysočiny. Vrchařskou korunu jsme s manželem abolvovali letos poprvé. V příštím roce se budeme těšit na další poznávání Vysočiny. Zároveň bych chtěla poděkovat Milanovi Fialovi, který je pravidelný účastník VKV, a který nás do této akce tak trochu uvrtal. Naplánoval 8 výletů, vždy tak, abychom měli čas i na 3 letou dcerku, která se za pár let určitě přidá taky. Některé trasy projel 2x až 3x. Bylo to prostě skvělý, ve velkých vedrech nám byl odměnou půllitr orošeného piva ☺

Těšíme se na další ročník!!!

Posledním účastníkem, který se letos připojil k držitelům Vrchařské koruny Vysočiny je Milan Kronika. 

Byla to paráda projet vrcholy na Vysočině ve 2 prodloužených víkendech a poznat jiný kraj, lidi a místní speciality  Najeto cca 418 km. Za parťáka jsem měl jihočecha. Teď už vím, že je Vysočina drsný kraj a je třeba být na vše připraven a kolo mít ve 100% stavu.