Velké Meziříčí

2. dubna 2019

Jel jsem v pondělí v 6 na silničním. Wilzonku,Babylon, Pekelný kopec, Javořici, Křemešník a Fajtak. Doma v 19:30. Najeto 226 km , nastoupáno 3 749 m. V úterý zase v 6 na horským zbytek. 219 km, nastoupáno 4 158 m.

Původně jsem chtěl vyrazit, až o víkendu, ale při pohledu na předpověď počasí je jasno. Jedu v pondělí. Kamarádi vzdali ještě v březnu, tak musím jet sám. Vyrážím ráno v 6 na silničním kole směr Wilsonova skála. Po 7 kilometrech přehazuji a křup. Prasklo mi lanko přehazovačky. Tak jedu domů, ale lanka co mám jsou krátká. Budím kamaráda z JKcyklo. Má radost! Měníme lanko a jedu znovu. To už je krásně světlo. Za hodinu jsem na skále, odsud na Babylon a Pekelný kopec.Cestou snídám někde v jednotě na návsi. Po rozhledu z  pekelňáku volím cyklostezku do vesnice pod ním. Přeci nepojedu přes celou Třebíč. No, chudák kolo. Pak už jedu po hlavní do Telče a Javořici. Docela to jede - je to po větru. Zato z Křemešníku  to je proti větru a okolo Jihlavy strašný provoz. Přijíždím do VM a na fajťák se mi fakt nechce, ale jedu. Doma jsem v 19:30. Najeto 226 km, nastoupáno 3749m. Ráno vyjíždím zase v 6 ,ale na horském. Směr Dědkova hora a hrádek Ronov. Na ten je přístup otvorem v plotě, kde kolo sotva projde. Dál je soukromý pozemek, ale paní mě pouští po cestě do kopce, kde nahoře je brána. Jedu do Žďáru na Zelenou horu, Dářko a k Devíti skalám. Červená značka nad Cikhájí pod Žákovu horu je plná spadlých stromů. Kolo víc nesu, než jedu. Dál radši jej po cestách, ty jsou odklizené. Před parkovištěm u skal cítím defekt zadního kola. Tak lepím a pokračuji na Paseckou skálu a Kamenici. Tam duje silný vítr. Cestu na Štarkov volím z Věchnova k modré značce. Je to prudké a začínají kopce. Ze Štarkova se vracím kousek po modré a pak jedu po cestě dolů k silnici. Stavím v bufetu v Jimramově. Úplně jsem zapomněl, jaké je stoupání do Rovečného. Docela nekonečné. Od kaple na Horní les a palba do Víru. Hospoda je zrušená, tak stoupám po červené na Zubštejn. Taky parádní kopec, ale  blížím se ke konci. Sjezd do Nedvědice a pak přijde kilometrové tlačení kola do Skorotic. Dolů jedu už se světlem a musím na Kaly. To znám, tak se nedřu a chvílemi tlačím. Dostávám hlad a žízeň a pode mnou jsou Dolní Loučky. Smířen s tím, že večeřím brambůrky vstupuji v 21:20 do hospody. Paní mi ochotně smaží řízek a já jsem rád, že sedím. Dobíjím mobil a odesílám fotky. Ještě mi chybí křížová cesta, ale ta je cestou domů.Vyjíždím po desáté a je mi zima. Docela se ochladilo. Při stoupání přemýšlím, že zavolám Milanovi, aby pro mě zajel do Níhova, jak pojede z práce. Do kopce se zahřívám. Já to radši dojedu, aby ze mě neměli srandu, že jsem vyměkl. Okolo 23. hod se fotím na posledním dvacátém bodě a jedu domů. Přijíždím v 0:30 a jsem šťasný, že jsem to dal. Najeto 219 km, nastoupáno 4158. Bylo to opět moc pěkné. Všem přeji pěkné počasí a bez defektů!

7. dubna 2019

Dlouho dopředu jsem si naplánovala dva dny dovolené k víkendu. Ale ouha! Poslední březnový večer koukám, že letošní vrcholy pokrývají rozsáhlejší území, než jsem počítala. Objet je naráz znamená cca 400 km. No, uvidíme, kde to nakonec vzdám. Letos mám najeto zatím pouhých 50 km, takže o nějakém natrénování nemůže být ani řeči. Ve středu po práci se vlakem přiblížím do Ronova, aby byl začátek rychlý a povzbudivý.  Teda, ta díra v plotě, kterou jsem musela kolo prostrčit, mi elán spíš ubrala, než aby povzbudila.  Zato po cyklostezce na Zelenou horu a po rovině na Dářko to byla brnkačka. Na Devíti skalách se balvany na stezce snoubí s popadaným dřevem, a tak se fotím kousek před sedýlkem, snad mi dobytí tohoto vrcholu bude uznáno. Ještě je trochu světla, tak nakonec dorazím až na Paseckou skálu (těsně před závěrem přes větve spadaných stromů, za svitu čelovky). Bivak pod širákem. Dost fouká. 

     Čtvrtek, krizový den. Neuvěřitelně fouká, a přestože nejedu stále stejným směrem, jedu pořád proti větru. Kopce v pořadí Kamenice, Štarkov, kaple u Hartmanic, Horní les, Zubštejn, Křížovice a Kaly - Babylon. Vítr se mnou cloumá, dlouhé úseky musím jít pěšky, do kopců slézám skoro vždy. Nejde to. Vzdám? Takhle to nemůžu do neděle stihnout... Na Babylon vleču kolo lesní cestou z Borače, za hluboké tmy, je mi zima a slabo, každou chvíli si musím sednout na zem, abych neomdlela. Když najdu stanovený vrchol, rozhledna tu není. Zbyla jen plošina a čtyři rohové traverzy. Je skoro devět večer, takže by stejně nic vidět nebylo. Vichr nedovoluje zůstat na noc zde. Sejdu asi 1 km dolů a uléhám vedle cesty u nějakého políčka. Zalézám do spacáku, teprve okolo půlnoci se probírám a vařím něco k večeři.

     Pátek. Krize překonána. Méně náročné kopce, delší přejezdy. Fouká trochu míň. Křížová cesta Chochole je skoro zadarmo, na Dědkovské hoře potkávám kolegu vrchaře Tomáše,  Fajtův kopec dá trochu zabrat, ale nic tragického. Vypadá to, že vzdát nebude třeba. Na Wilsonku dnes dojedu skoro jistě. No a když jsem tady za světla, tak na Zelený kopec s rozhlednou Babylon je to jen kousek... Nocleh v altánu - v noci trochu prší. Nálada se mi výrazně zlepšila.

     V sobotu je dost nevlídno, celé dopoledne drobně prší. Ale etapa to je celkem pohodlná,  Pekelný kopec ještě za deště, dál se vyčasuje, ale je zima. V Želetavě mě zahřívá kafe a čaj ze stánku. Na Javořici jsem mnohem dřív, než jsem doufala, takže spát tu nebudu a frčím dál.  Končím v lese na úbočí Křemešníku, vrchol si nechám na zítřek. Nejdelší etapa dala zabrat nejméně.

     V neděli si dovolím sváteční luxus vstávat o hodinu později (tedy v osm). Na vrcholu Křemešníku jsem během chvilky a pak už jen cesta domů. V poledne jsem tam akorát k obědu. Ujela jsem celkem 391 kilometrů. Nakonec velmi vydařená akce, i když chvílemi jsem si to nemyslela. Děkuji velmi!

POŘADÍ VRCHOLŮ

1. Ronov, 2. Zelená hora, 3. Velké Dářko, 4. Devět skal, 5. Pasecká skála, 6. Kamenice, 7. Štarkov, 8. Hartmanice, 9. Horní les, 10. Zubštejn, 11. Křížovice, 12. Kaly - Babylon, 13. křížová cesta Chochole, 14. Dědkovská hora, 15. Fajtův kopec, 16. Wilsonka, 17. Zelený kopec - Babylon, 18. Pekelný kopec, 19. Javořice, 20. Křemešník.