Velké Meziříčí
2. dubna 2019
Jel jsem v pondělí v 6 na silničním. Wilzonku,Babylon, Pekelný kopec, Javořici, Křemešník a Fajtak. Doma v 19:30. Najeto 226 km , nastoupáno 3 749 m. V úterý zase v 6 na horským zbytek. 219 km, nastoupáno 4 158 m.
Původně jsem chtěl vyrazit, až o víkendu, ale při pohledu na předpověď počasí je jasno. Jedu v pondělí. Kamarádi vzdali ještě v březnu, tak musím jet sám. Vyrážím ráno v 6 na silničním kole směr Wilsonova skála. Po 7 kilometrech přehazuji a křup. Prasklo mi lanko přehazovačky. Tak jedu domů, ale lanka co mám jsou krátká. Budím kamaráda z JKcyklo. Má radost! Měníme lanko a jedu znovu. To už je krásně světlo. Za hodinu jsem na skále, odsud na Babylon a Pekelný kopec.Cestou snídám někde v jednotě na návsi. Po rozhledu z pekelňáku volím cyklostezku do vesnice pod ním. Přeci nepojedu přes celou Třebíč. No, chudák kolo. Pak už jedu po hlavní do Telče a Javořici. Docela to jede - je to po větru. Zato z Křemešníku to je proti větru a okolo Jihlavy strašný provoz. Přijíždím do VM a na fajťák se mi fakt nechce, ale jedu. Doma jsem v 19:30. Najeto 226 km, nastoupáno 3749m. Ráno vyjíždím zase v 6 ,ale na horském. Směr Dědkova hora a hrádek Ronov. Na ten je přístup otvorem v plotě, kde kolo sotva projde. Dál je soukromý pozemek, ale paní mě pouští po cestě do kopce, kde nahoře je brána. Jedu do Žďáru na Zelenou horu, Dářko a k Devíti skalám. Červená značka nad Cikhájí pod Žákovu horu je plná spadlých stromů. Kolo víc nesu, než jedu. Dál radši jej po cestách, ty jsou odklizené. Před parkovištěm u skal cítím defekt zadního kola. Tak lepím a pokračuji na Paseckou skálu a Kamenici. Tam duje silný vítr. Cestu na Štarkov volím z Věchnova k modré značce. Je to prudké a začínají kopce. Ze Štarkova se vracím kousek po modré a pak jedu po cestě dolů k silnici. Stavím v bufetu v Jimramově. Úplně jsem zapomněl, jaké je stoupání do Rovečného. Docela nekonečné. Od kaple na Horní les a palba do Víru. Hospoda je zrušená, tak stoupám po červené na Zubštejn. Taky parádní kopec, ale blížím se ke konci. Sjezd do Nedvědice a pak přijde kilometrové tlačení kola do Skorotic. Dolů jedu už se světlem a musím na Kaly. To znám, tak se nedřu a chvílemi tlačím. Dostávám hlad a žízeň a pode mnou jsou Dolní Loučky. Smířen s tím, že večeřím brambůrky vstupuji v 21:20 do hospody. Paní mi ochotně smaží řízek a já jsem rád, že sedím. Dobíjím mobil a odesílám fotky. Ještě mi chybí křížová cesta, ale ta je cestou domů.Vyjíždím po desáté a je mi zima. Docela se ochladilo. Při stoupání přemýšlím, že zavolám Milanovi, aby pro mě zajel do Níhova, jak pojede z práce. Do kopce se zahřívám. Já to radši dojedu, aby ze mě neměli srandu, že jsem vyměkl. Okolo 23. hod se fotím na posledním dvacátém bodě a jedu domů. Přijíždím v 0:30 a jsem šťasný, že jsem to dal. Najeto 219 km, nastoupáno 4158. Bylo to opět moc pěkné. Všem přeji pěkné počasí a bez defektů!
